|
|
Spotřeba vybraných biologických léčivých přípravků a biosimilars v České republice
Vasko, Olha ; Dvořáčková, Simona (vedoucí práce) ; Babica, Jan (oponent)
Spotřeba vybraných biologických léčivých přípravků a biosimilars v České republice Autor: Olha Vasko Vedoucí diplomové práce: PharmDr. Simona Dvořáčková, Ph.D. Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova v Praze Úvod: Biosimilars představují alternativu k inovativním biologickým léčivým přípravkům, přispívají ke zlepšení efektivity léčby a umožnují pacientům získat přistup k finančně nákladné terapii vážných onemocnění. Cíl: Cílem praktické části diplomové práce byla analýza trendů spotřeby vybraných biologických léčiv a biosimilars na území České republiky v letech 2008-2022. Druhotným cílem praktické části byla analýza nákladů na vybrané biologické léčivé přípravky a biosimilars v jednotlivých letech. Metodika: Byla hodnocena data o spotřebě léčiv z databáze Státního ústavu pro kontrolu léčiv během let 2008-2022. Pro zpracování výsledků byly využity hodnoty definovaných denních dávek, které byly následně převedeny na počet definovaných denních dávek na 1000 obyvatel a den (DID). Pro retrospektivní analýzu trendů ve spotřebě léčiv byla použita deskriptivní statistika. Do analýzy byla zahrnuta následující léčiva: filgrastim, pegfilgrastim, lipegfilgrastim, teriparatid, denosumab, somatropin, somatrogon, mekasermin. Výsledky: Během sledovaného...
|
|
|
Terapeutické využití alternativních vazebných proteinů cílící nádorové biomarkery v klinickém testování onkologických pacientů
Tauš, Petr ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Lepšík, Martin (oponent)
Téměř až do konce minulého století byly protilátky (imunoglobuliny) považovány za jediné vazebné proteiny schopné specifické vazby. Objev hybridomové technologie v roce 1975 umožnil vytváření monoklonálních protilátek, které po dvaceti letech vstoupily do klinické praxe. V této době byly objeveny první neimunoglobulinové proteinové struktury vhodné pro vytvoření specifického vazebného místa. Do dnešní doby bylo popsáno mnoho odlišných struktur, ale pouze několik z nich je dále vyvíjeno jako diagnostika, terapeutika nebo jako nástroje ve výzkumu. Tyto struktury nejsou zatíženy nedostatky imunoglobulinů, jako je velikost, drahá výroba a obtížný racionální návrh, a proto mají potenciál nahradit a překonat současné využití protilátek. V této bakalářské práci jsou shrnuty veškeré struktury, které jsou ve vývoji a jsou popsány zástupci v klinickém testování v oblasti nádorových terapeutik v porovnání s některými schválenými imunoglobulinovými bioléčivy.
|
|
|
Spotřeba podobných biologických léčivých přípravků (biosimilars) v České Republice
Vlachová, Kristýna ; Horký, Pavel (vedoucí práce) ; Zimčíková, Eva (oponent)
Spotřeba podobných biologických léčivých přípravků (biosimilars) v České republice Autorka: Kristýna Vlachová Vedoucí práce: PharmDr. Pavel Horký, Ph.D. Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická́ fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova Úvod: Biologická léčba je moderní alternativou k chemoterapeutikům zejména u pacientů s těžce léčitelnými chorobami autoimunitního původu, ale i u pacientů s jiným onemocněním. Biosimilars jsou biologické léčivé přípravky podobné originálním biologickým přípravkům. Jsou stále častěji využívanou skupinou léčiv v široké škále indikací. Nová biosimilars se na trh registrují každým rokem, jakmile vyprší patentová ochrana původního biologika. Předpokladem je, že spotřeba biosimilars i biologik v České republice (ČR) bude stoupat. Otázkou je, jakým dílem a v jakém rozsahu. Cíl: Cílem diplomové práce byla analýza spotřeb biosimilárního epoetinu, adalimumabu, infliximabu a etanerceptu v ČR v letech 2010-2020. Metodika: Retrospektivní analýza spotřeby biosimilárního epoetinu, adalimumabu, infliximabu a etanerceptu bylo provedena pro dané časové období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2020. Výběr konkrétních biosimilars byl proveden na základě jejich indikační šíře. Údaje o spotřebě byla získána z databáze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). K analýze...
|
|
|
Spotřeba podobných biologických léčivých přípravků (biosimilars) v České Republice
Vlachová, Kristýna ; Horký, Pavel (vedoucí práce) ; Zimčíková, Eva (oponent)
Spotřeba podobných biologických léčivých přípravků (biosimilars) v České republice Autorka: Kristýna Vlachová Vedoucí práce: PharmDr. Pavel Horký, Ph.D. Katedra sociální a klinické farmacie Farmaceutická́ fakulta v Hradci Králové, Univerzita Karlova Úvod: Biologická léčba je moderní alternativou k chemoterapeutikům zejména u pacientů s těžce léčitelnými chorobami autoimunitního původu, ale i u pacientů s jiným onemocněním. Biosimilars jsou biologické léčivé přípravky podobné originálním biologickým přípravkům. Jsou stále častěji využívanou skupinou léčiv v široké škále indikací. Nová biosimilars se na trh registrují každým rokem, jakmile vyprší patentová ochrana původního biologika. Předpokladem je, že spotřeba biosimilars i biologik v České republice (ČR) bude stoupat. Otázkou je, jakým dílem a v jakém rozsahu. Cíl: Cílem diplomové práce byla analýza spotřeb biosimilárního epoetinu, adalimumabu, infliximabu a etanerceptu v ČR v letech 2010-2020. Metodika: Retrospektivní analýza spotřeby biosimilárního epoetinu, adalimumabu, infliximabu a etanerceptu bylo provedena pro dané časové období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2020. Výběr konkrétních biosimilars byl proveden na základě jejich indikační šíře. Údaje o spotřebě byla získána z databáze Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). K analýze...
|
|
|
Terapeutické využití alternativních vazebných proteinů cílící nádorové biomarkery v klinickém testování onkologických pacientů
Tauš, Petr ; Drbal, Karel (vedoucí práce) ; Lepšík, Martin (oponent)
Téměř až do konce minulého století byly protilátky (imunoglobuliny) považovány za jediné vazebné proteiny schopné specifické vazby. Objev hybridomové technologie v roce 1975 umožnil vytváření monoklonálních protilátek, které po dvaceti letech vstoupily do klinické praxe. V této době byly objeveny první neimunoglobulinové proteinové struktury vhodné pro vytvoření specifického vazebného místa. Do dnešní doby bylo popsáno mnoho odlišných struktur, ale pouze několik z nich je dále vyvíjeno jako diagnostika, terapeutika nebo jako nástroje ve výzkumu. Tyto struktury nejsou zatíženy nedostatky imunoglobulinů, jako je velikost, drahá výroba a obtížný racionální návrh, a proto mají potenciál nahradit a překonat současné využití protilátek. V této bakalářské práci jsou shrnuty veškeré struktury, které jsou ve vývoji a jsou popsány zástupci v klinickém testování v oblasti nádorových terapeutik v porovnání s některými schválenými imunoglobulinovými bioléčivy.
|
host ::
RSS.